Jsme konečně ta správná rodina, jak má být!

Když jsme se s manželem brali, ani ve snu nás nenapadlo, že se z nás stane pár ze statistiky s názvem: „Ti, kteří nemohou mít dítě“. První rok jsme se snažili přirozenou cestou. Vytoužené miminko ale nepřicházelo, a proto jsme pro jistotu navštívili lékaře. 

Po mnoha vyšetřeních bylo jasné, že to tak lehce nepůjde. Nenechala jsem se touto informací zdrtit, a připravila jsem se na léčbu IVF s přesvědčením, že můj vrozený optimismus vše překoná.

Přes veškerou snahu, která trvala s odstupy v léčbě 4 roky, se mi, bohužel, nepodařilo otěhotnět. Paní doktorka, která mě celou léčbu měla na starost, přišla s návrhem léčby pomocí darovaného vajíčka od anonymní dárkyně. Nejdříve jsem o tom nechtěla ani slyšet. Jenže s postupem času mi došlo, že pokud chci někdy zažít „ten pocit“ být matkou, jiná možnost není. Miminko bude mít z poloviny genetickou výbavu mého manžela, ode mě dostane 9 měsíců bezbřehé lásky, kterou ho budu zahrnovat i po zbytek života. Před procedurou jsme odjeli do zahraničí na dovolenou se slibem, že to bude naše poslední dovolená ve dvou. Po návratu jsem absolvovala cyklus s darovaným vajíčkem, a tentokrát byl úspěšný!

Embryo spokojeně rostlo v mém bříšku. Po nevydařených pokusech jsme nechtěli nic zakřiknout, a já jsem až do 4. měsíce nikomu nic neřekla. Všechno se nakonec povedlo, a v polovině druhého trimestru jsem už hrdě vystrkovala svůj pupík, který rozhodně nebyl nijak velký, mně ale, samozřejmě, připadal největší na světě.

Devět měsíců po úspěšném IVF se nám narodila naše Lucie. Je to zdravé miminko, které se má čile k světu. Díky anonymní dárkyni jsem mohla zažít ten nepopsatelně úžasný pocit stát se maminkou. Chtěla jsem tímto vzkazem poděkovat všem ženám, které se rozhodnou darovat a pomoci druhým k vytouženému štěstí. Darovaly jste nám zázrak, děkujeme.