Bez dárkyně bych nikdy nebyla mámou

Na začátku mého příběhu musí zaznít obrovské děkuji. Děkuji lékařům, sestřičkám, slečnám koordinátorkám, i mojí rodině. Děkuji jim za trpělivost, za péči a pomoc. Děkuji vám za to, že jste mě nesoudili, na rozdíl od některých lidí. 

Na dítě stále nebyl ten správný čas, to se stává. Člověk toho chce mnoho stihnout, a připadá si (pořád si tak připadám) stále mlád. Kamarádky už vedly první děti do školy, a já jsem se učila surfovat v Austrálii. Nakonec však došlo i na mě, biologické hodiny mi začaly tikat kolem 37. narozenin.

Se současným partnerem, který je stejně starý, jsme usoudili, že to tedy zkusíme. Člověk si nepřipouští, že by něco mohlo být v nepořádku. Jsem zdravá holka, celý život aktivně sportuji, nekouřím ani nepiji alkohol. Přiblížila se oslava mých 38. narozenin a já stále nebyla těhotná, nějak ten rok zase utekl. Skočila jsem pro jistotu za svým gynekologem, a nestačila jsem se divit.

Najednou se moje těhotenství zdálo jako neřešitelný problém. Vajíček je málo, nejsou kvalitní, nedozrávají. Vzpomněli jsme si prý pozdě. Nedali jsme na odstrašující řeči a navštívili specializovanou kliniku Gennet v Praze. Získali si nás svým přístupem. Nikdo se neptal, proč jsme si vzpomněli až teď, byli to profíci každým coulem.

No, a pak to přišlo, nemělo cenu zkoušet klasické IVF, moje vajíčka prostě nebyla v pořádku. Řešením bylo IVF darovaným vajíčkem. Vzali jsme si měsíc na rozmyšlenou. Rodinu jsme chtěli, ale opravdu za každou cenu? Řekli jsme si, že to zkusíme, ale jen jednou. Pokud to nevyjde, tak náš život naplníme jinak. A ono to vyšlo.

Po úspěšném IVF s darovaným vajíčkem jsem nepřemýšlela nad tím, jaké miminko bude. Zda bude jiné, nebo že nebude naše. Po devíti měsících se nám narodil naprosto báječný uličník Lukášek. Jsem strašně šťastná, že jsme se nenechali odradit, a tuhle možnost vyzkoušeli. Teď jsme totiž konečně ta správná rodina, jak má být!