Zaujala mě finanční kompenzace, ale nakonec rozhodla chuť někomu pomoci

Natálie je maminkou malého synka, která opakovaně darovala vajíčka na naší klinice. Neplodným párům se rozhodla pomoci ještě než se sama stala matkou, vajíčka následně darovala i po porodu. O své zkušenosti s darováním se s námi podělila v rozhovoru: Proč darovala? Jak to měla po darování s otěhotněním? A co by poradila své kamarádce, která by chtěla darovat vajíčka? Udělejte si chvilku...

Jak jste se o darování vajíček dozvěděla?
O darování vajíček jsem se dozvěděla od své bývalé švagrové, která darovala několikrát. Chválila si to, a tím mě inspirovala. Ale nezačala jsem darovat hned. Do darování jsem šla až po několika měsících. Nejdřív jsem si o celém procesu hodně zjišťovala – jaká jsou pro i proti.

Co pro Vás byla největší motivace k darování vajíček?
Přiznám se, že jsem se o darování začala zajímat kvůli finanční kompenzaci. Až následně jsem zjišťovala, co celý proces obnáší, komu darovaná vajíčka pomohou… A právě možnost pomoci neplodným párům, které nemohou mít vlastní miminko, mě nakonec přesvědčila, abych do darování šla. Byla jsem ráda, že někomu pomohu. Zároveň je darování vajíček proces, který si žádá čas a cestování, takže finanční kompenzace mě potěšila.

Jak jste vybírala kliniku? Proč jste zvolila GENNET?
Klinika GENNET měla na internetu a sociálních sítích nejlepší reference a také nabízela nejvyšší kompenzaci za darování.

Jak jste se s námi spojila?
Navštívila jsem webové stránky, kde jsem vyplnila online dotazník. Během pár dní se mi z kliniky ozvali a pozvali mě na první konzultaci. Absolvovala jsem různá vyšetření - genetické testy i pohovor s genetikem (za to jsem byla moc ráda vzhledem k tomu, že jsem věděla, že jednou plánuji vlastní dítě a díky testům jsem zjistila, že jsem po genetické stránce v pořádku), pak gynekologické vyšetření, testy na hormonální profil i návykové látky. Všechno je zdarma.
Od prvního setkání komunikuji s paní Terezkou Gutwaldovou, která je mojí koordinátorkou a nemohu si ji vynachválit. Při řešení jakékoli záležitosti vždycky fungovala perfektně, je velice vstřícná.

Jak jste celý proces darování vnímala? Překvapilo vás něco nebo vás něco omezovalo?
Asi je to velmi individuální a každý to může mít jinak. Já musím říct, že celým procesem projdu vždy velmi dobře. Možná, že na mě už stimulace nemají takový vliv, protože jsem darovala opakovaně. Do běžného života mi darování nezasahuje.

Při prvním darování samozřejmě nevíte, do čeho jdete, máte trochu obavy, jak to celé zvládnete. Ale za sebe můžu říct, že není čeho se bát. Doktoři a sestřičky Vám všechno vysvětlí, naplánují. S čímkoli si nebudete vědět rady, můžete se obrátit na kliniku – mají pohotovostní linku 24 hodin denně, takže vždy poradí.

Pozorovala jste na sobě během stimulace nějaké nežádoucí účinky – únavu, bolesti břicha, přibírání na váze…?
Přibírání na váze jsem maličko pozorovala. Ale nepřikládala bych to tomu, že užíváte stimulační léky. Ale tomu, že je během stimulace doporučeno dodržovat jídelníček bohatý na bílkoviny a po těch se většinou přibírá. Ale chvilku po odběru vajíček jsem vždy byla na své váze, takže tohle váhové zakolísání pro mě nebylo žádné dramaJ

Jak probíhal den odběru?
Ráno budíček – už se mi jednou i stalo, že jsem zaspalaJ. Dorazíte na kliniku, vyjdete do 4. patra, uloží vás na lůžko, zkontrolují vaše doklady – musíte mít sebou občanku a kartičku zdravotní pojišťovny. Vypíší s vámi veškerou dokumentaci, podepíšete, že jste schválila anestezii a pak už si vás přebírají lékaři. Musím říct, že jsem si oblíbila sestřičky ze sálu. Jsou velmi milé a příjemné. Před anestezií mi vyprávěly o tom, jak ležím někde na pláži a popíjím drink. Pak jsem usnula a krásně jsem se vyspala. Anestezii tady umíte dělat hezky:)

Jak jste se cítila po odběru?
Není to takové, že bych hned šla, vzala kecky a šla běhat. Byla jsem unavenější, ale není to nic, co by mě omezilo třeba na týden. Den odběru, možná i druhý den po něm, mě pobolívalo břicho. Ale nic hrozného, připomíná to bolesti při menstruaci.

Přemýšlela jste někdy o tom, kdo vaše vajíčka dostane…o příjemkyni?
Já vlastně o příjemkyních přemýšlím často. Přemýšlím nad tím, že jsem darovala kus sebe, že jsem třeba pomohla někomu, kdo toužil po miminku. Sama jsem matkou a vím, jaké to je chtít dítě, přát si ho… Hodně mě zajímá, jestli u té rodiny proběhlo všechno v pořádku, jestli se to povedlo, jestli je miminko zdravé a jestli jsou všichni spokojení a šťastní.

Jaké byly vaše obavy v souvislosti s darováním?
Největší strach jsem měla ze stimulace. Děsily mě injekční jehly. Když se řekne „injekční jehla“, tak si pod tím člověk představí jehlu, krev a nemocniční horor. Ale naštěstí to tak není. Stimulační léky se píchají pomocí injekčního pera, které dnes už používá spousta lidí a není to nic složitého ani hrozného. Měla jsem z toho strach, bála jsem, že s injekcemi nebudu umět zacházet, ale sestřičky vše vysvětlí.

Darovala jste opakovaně, takže vás první darování od dalšího neodradilo?
Ne:)

Doporučila byste darovat vajíčka svým kamarádkám?
Už jsem darování doporučila několika svým kamarádkám a budu doporučovat dál.

Před čím byste kamarádku varovala? Co byste jí ze své zkušenosti určitě řekla, než by do darování šla?
Třeba, aby při stimulaci neměla nechráněný pohlavní styk:). Riziko vícečetného těhotenství je významné, co si budeme povídat.

Jak reagovalo vaše okolí na to, že jste se rozhodla darovat vajíčka?
Špatně. Lidé mi říkali, že je to nebezpečné, že si zahrávám s vlastním životem, že si ubližuji, škodím svému zdraví a že peníze nejsou všechno. S tím souhlasím, ale i přes to jsem si to zkusila. A teď moc dobře vím, co se mnou celý proces dělá. Darovala jsem před tím, než jsem sama otěhotněla. Pak se mi narodil zdravý chlapeček. A darovala jsem i po porodu. Otěhotnění, těhotenství i darování – vše proběhlo bez problémů. Nemyslím si, že je potřeba zastrašovat ženy, které chtějí darovat. Jakýkoli zákrok sebou nese riziko. Když chce někdo pomoci, měl by dát především na sebe.
Ale samozřejmě je dobré si darování dobře rozmyslet - zjistit si možná rizika, zvážit je, zajímat se o to, jak je minimalizovat, jak jim předcházet a dodržovat pravidla, která stanoví lékař. Stejně tak si myslím, že je dobré, aby kliniky o možných rizicích potenciální dárkyně dostatečně informovaly a zároveň poučily, jak je minimalizovat.