Záněty ženských pohlavních orgánů aneb jak se v nich vyznat
Za poskytnuté odborné informace pro náš článek mnohokrát děkujeme paní MUDr. Radce Jarošové, vedoucí IVF programu na klinice Gennet Praha 7.
Záněty pohlavních orgánů představují přibližně 20 % všech gynekologických onemocnění. Negativně se podílí nejen na plodnosti, ale mají vliv i na normální fungování ženy. Zánět totiž působí jednak na fyziologické funkce, jednak na psychický stav ženy. Pokud nedojde k terapii patologických procesů, dochází k progresi onemocnění. To samozřejmě může končit i velmi tragicky. Při každém onemocnění je vždy důležité mít na paměti, že některé symptomy mohou mít řadu příčin a zánět může být jen jedním z mnoha jiných onemocnění.
Co to vlastně je ten zánět?
Zánět je vývojem získaná schopnost reakce živého organismu na různá poškození. Je základním nástrojem vrozené imunity, který se projevuje zčervenáním, otokem, ztepláním, bolestí a poškozením funkce. Nás nyní zajímají tzv. vulvo - vaginální infekce, tedy záněty pochvy a zevního genitálu. Tyto infekce se projevují většinou výtokem, svěděním nebo pálením zevních rodidel. Podle původce infekce se onemocnění dělí na virová, bakteriální, kvasinková nebo parazitární.
Základní rozdělení zánětů podle jejich původce:
1. Trichomonádová kolpitida
Celosvětově má nejvyšší incidenci (počet nově nemocných za určitý časový úsek), u nás je frekvence onemocnění poměrně nízká. Původcem hnisavé poševní sekrece je parazit – prvok – bičenka poševní. Typickým projevem je zpěněný, mdle zapáchající hojný výtok a zarudlá „jahodově“ zbarvená sliznice pochvy i zevního čípku. Klinicky se ještě objevují bolesti v podbřišku i při pohlavním styku, občas bolesti při močení a svědění zevních rodidel. Pokud se infekce neléčí, může přejít do chronického stavu, a pak být i asymptomatická (bez příznaků).
2. Bakteriální vaginoza
Je nezánětlivá porucha poševního ekologického systému, kdy dochází k redukci a vymizení laktobacilů, a naopak přemnožení aerobních a anaerobních bakterií (především fakultativně anaerobní Gardnerelly vaginalis). Při cytologickém vyšetření jsou patrné tzv. „klíčové buňky“, což jsou poševní epitelie, na jejichž povrchu adherují a cizopasí přemnožené bakterie. Ty pak způsobují poškození buňky a její „cytolýzu“, kdy se uvolňují biogenní aminy, které snižují pH na (4,7 – 5,5). Žena si stěžuje na hojný vodnatý výtok, který po nechráněném styku zapáchá po rybách. Bývá přítomno mírné svědění nebo pálení pochvy. Při vaginálním vyšetření nejsou přítomny známky tkáňového zánětu.
3. Bakteriální kolpitida
Je způsobená přemnožením mikrobů: streptokoků, stafylokoků, enterokoků, Escherichia coli, Neisseria gonorrhea (kapavka) a Chlamydia trachomatis. Tyto bakterie způsobují hojný hnisavý výtok, který má žlutou až smetanovou barvu a často zapáchá. Sliznice poševního vchodu a stěn pochvy je zarudlá a zduřelá. Žena udává bolesti v podbřišku, především při styku. Neléčený zánět může často přecházet do chronicity a spolupodílet se na neplodnosti.
4. Mykotická kolpitida
Předpokládá se, že 75 % žen v reprodukčním věku minimálně 1x za život prodělá infekci kvasinkou. Nejčastějším reprezentantem je Candida albicans. Kvasinky trpělivě čekají na příznivé podmínky, potom se rychle množí a přechází do své aktivní formy. Mají receptor pro ovariální hormony, a proto jsou tak časté v graviditě nebo při hormonální terapii. Příznaky většinou začínají týden před menstruací a během krvácení se lehce zmírňují. Často se vyskytují i při zvýšené nabídce cukrů při diabetu nebo při změně imunitních procesů v organismu. Ženy si stěžují na výrazné svědění, někdy pálení a výtok, často tvarohovitého charakteru bez zápachu, ale výtok může být i vodnatý. Sliznice pochvy bývá zarudlá a může být i zduřelá. Kvasinka u gravidních nemá velký patologický význam na průběh těhotenství, ale doporučuje se její „přeléčení“ před porodem. Po styku může dojít u partnera k přenosu na penis.
5. Virová kolpitida
Často se projevuje onemocněním zevního genitálu nebo hrdla. Onemocnění vyvolávají především herpetické viry nebo papilomaviry. Herpetické viry (HSV-2) jsou původci genitálního oparu (herpes genitales). Jedná se o malé bolestivé puchýřky, které přecházejí v drobné pustulky s rudým lemem. Jeden až dva dny před výsevem puchýřků se objevují symptomy: svědění, zarudnutí a bolestivost. Typická lokace je vulva a Venušin pahorek. Infekce však může zasahovat i k vyústění močové trubice. Bolestivost je způsobená drážděním nervových zakončeních, ke kterým se virus dostává. Po vyhojení zůstává virus v regionálních gangliích. Po reaktivaci způsobenou oslabením organismu (nemoc, stres, menses) cestuje zpět do místa primoinfekce (kůže, sliznice) a zde vyvolává typické zánětlivé změny.
Tušíte alespoň trošku, co, proč a jak může za to otravné svědění, pálení, zarudnutí a tak dále a tak dále? Projevů, které doprovázejí zánětlivá onemocnění, je opravdu veliké množství. Stejně tolik je i původců, kteří ženám tyto nepříjemnosti způsobují. Na všechny nemoci existuje jeden společný a (téměř vždy) zaručený lék – co nejdříve zajít ke své gynekoložce či gynekologovi a okamžitě zahájit léčbu.