Příběh – darovala jsem život

Jmenuji se Veronika, je mi 27 let a momentálně prožívám asi to nejhezčí období svého života. Žiju se svým přítelem v domečku kousek za Prahou a máme dva malé kluky, kteří jsou pro nás vším. To, že čekáme dvojčátka, pro nás bylo velkým překvapením, samozřejmě jsme se báli, jak to všechno zvládneme, ale byla to od začátku velká radost. Máme kolem sebe milující rodinu, která je nám velkou oporou a pomocí – největší pomoc máme ale v mojí o tři roky starší sestře, která by se pro kluky doslova rozdala. Ta bohužel zatím takové štěstí jako já neměla a i když se se svým manželem o miminko pokouší už několik let, zatím se jim to ještě nepodařilo.

A když se mi asi před rokem svěřila, že nejspíš jedinou její šancí na vlastní rodinu budou darovaná vajíčka, bez váhání jsem jí nabídla, že jí je daruji já. Bohužel jsme ale narazily na to, že v Čechách jde darovat pouze anonymně, takže darování vajíček mezi sourozenci není vůbec možné.

I tak jsem ale pořád měla v hlavě myšlenku, že bych chtěla darování vajíček podstoupit a umožnit tak sdílet ten stejný pocit z mateřství jiným ženám, které touží po miminku, ale z různých důvodu neměly v životě to štěstí. Doma jsme o tom vedli s přítelem dlouhé diskuse, moc se mu můj nápad nelíbil, ale nakonec pochopil, proč jsem se tak rozhodla a podpořil mě ve všech dalších krocích. Na doporučení kamarádky ze zdravotnictví jsem se obrátila  na IVF centrum GENNET.

Už za několik dní po tomto rozhodnutí jsem seděla na klinice naproti milé sestřičce, která mi vysvětlila celý proces darování a zodpověděla všechny mé otázky. A že jich bylo! Dohodly jsme se na odběrech krve a na tom, že se mi ozve hned, jak dorazí výsledky, zda jsem pro darování vhodná kandidátka.

Těch několik týdnů uteklo jako voda a sestřička mi volala s tím, že splňuji všechny podmínky pro to, abych se stala dárkyní a že by pro mě měla rovnou termín darování. Ihned jsem to odsouhlasila a naplánovaly jsme spolu i vše ostatní – termín, kdy si přijdu vyzvednout léky a kdy půjdu ještě na kontrolu k lékaři a jak si naplánovat měsíčky tak, abych dostala menstruaci kdy je potřeba (už jsem brala několik měsíců antikoncepci, tak se to i hodilo). 

Za dalších pár týdnů jsem se na kliniku dostavila znovu na kontrolu před stimulací, a abych si vyzvedla léky – nebudu lhát, z aplikace injekcí jsem měla už předem trochu hrůzu, ale sestřička mi všechno ukázala a vysvětlila tak, že jsem to zvládla myslím na jedničku a vlastně jsem to ani skoro necítila.

Během samotné stimulace jsem pak ještě musela na kliniku dvakrát, aby se podívali, jestli je všechno v pořádku a jestli moje tělo reaguje tak jak má. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak asi vypadá žena, která na moje vajíčka čeká, čím si asi zatím musela projít a doufala jsem v to, že všechno dopadne, jak má a opravdu někomu pomůžu naplnit jeho touhu po miminku.

V den odběru vajíček jsem si zařídila hlídání pro dvojčata a přítel mě dovezl na kliniku, kde se mě opět ujala moc milá sestřička, vysvětlila mi, jak bude všechno probíhat. Samozřejmě jsem byla trochu nervózní, ale taky jsem se těšila, až si na sále trošku zdřímnu – péče o dvě malé děti dá občas přeci jenom trošku zabrat J

Odběr vajíček proběhl v pořádku, nic moc mě nebolelo, jen trochu v podbřišku, spíš jako při začátku menstruace, ale nic co bych nezvládla. Za pár hodin jsem už byla doma, zbytek dne jsem strávila u Netflixu v posteli, ale další den jsem už byla úplně v pohodě.

Jsem za tuhle zkušenost a šanci někomu pomoci k miminku moc ráda, pomohla jsem dobré věci a je super, že existuje možnost, aby ženy, které nemohou mít vlastní děti, zažily, jaké to je odnosit si miminko, porodit ho prožily tu mateřskou lásku.

Jestli darování také zvažujete, není nic jednoduššího než kontaktovat kliniku a domluvit se na první schůzce, kde vám vše vysvětlí. Já byla v GENNETu a určitě bych neměnila, přístup všech sestřiček i doktorů byl skvělý a já se celou dobu cítila jako v bavlnce.

A asi vás zajímá, jak to dopadlo s mojí sestrou. Stalo se to, v co už opravdu nikdo ani nedoufal a otěhotněla nakonec přirozeně. A já si myslím, že to je karma – když uděláte pro svět něco dobrého, vesmír vám to vrátí!

Veronika T.