Překvapilo mě, že je možné darovat vajíčka a přišlo mi skvělé, že mohu být pro někoho takto užitečná.

Dárkyně Zuzana se stala maminkou v relativně mladém věku. O darování vajíček začala uvažovat pár let po porodu, ale nakonec k němu došlo ještě o pár let později. Proč se rozhodla darovat vajíčka a jak celý proces zvládla? Prozradí vám to v našem rozhovoru.

Kdy a jak jste se dozvěděla o možnosti darovat vajíčka?
O tom, že se dají darovat vajíčka, jsem se poprvé dozvěděla na střední škole. Vajíčka darovala moje spolužačka. A celkem mě tahle informace překvapila, nevěděla jsem, že je to možné. Kamarádka vyprávěla, jak to celé probíhá, co ten proces obnáší, ale v té době jsem já sama o darování vůbec neuvažovala. Měla jsem doma malé dítě a nebylo to pro mě aktuální téma. Nicméně přišlo mi zajímavé a hezké, že se spolužačka rozhodla někomu takhle pomoci.

Kdy jste se tedy rozhodla sama darovat vajíčka?
O darovaní jsem začala uvažovat zhruba pět let po porodu. Manžel s mým záměrem ale nesouhlasil, takže z plánu sešlo. S manželem jsme se pak po letech rozvedli a po nějaké době jsem si na darování vajíček znovu vzpomněla a v mém rozhodnutí stát se dárkyní už mi nic nebránilo. Jeden večer jsem si sedla k internetu a začala hledat, jestli se ještě mohu stát dárkyní vajíček a mohla😊A tak jsem začala hledat kliniku.

Jaká byla Vaše motivace darovat vajíčka?
Chtěla jsem pomoci někomu, kdo nemůže mít děti přirozenou cestou. Sama už jsem děti neplánovala, ale jsem ještě mladá a plodná, tak mi přišlo fajn, že pro někoho mohu být takhle „užitečná“.

Jak jste vybírala kliniku, kde budete darovat vajíčka? Proč jste nakonec zvolila GENNET?
Ani jsem nevěděla, kolik klinik u nás je. Na internetu do vyhledávače jsem zadala „darování vajíček“, a pak jsem si vybírala. Zaujaly mě nejspíše vaše webové stránky😊a líbila se mi i také poloha kliniky, která je blízko vlakovému nádraží.
Také jsem dosti načítala, co darování obnáší, jak to celé probíhá, a pak přišla vlastní zkušenost.

Jak probíhal Váš první kontakt s klinikou?
Vyplnila jsem online formulář na webu a druhý den se mi ozvala koordinátorka. Vysvětlila mi, co mě čeká a zeptala se, jestli chci přijít na kliniku, kde vše dopodrobna probereme. Informace, které mi řekla po telefonu, mě neodradily, a tak jsme se domluvily na termínu konzultace. Tam jsme probraly celý proces znovu, a přišlo mi vše v pořádku. Šla jsem tedy hned na krevní odběry a ke genetikovi.

Následně jsem asi tři týdny čekala na výsledky, aby se zjistilo, jestli jsem vhodná dárkyně. To vnímám jako velké plus – resp., že se člověk i sám pro sebe dozví, zda nemá nějakou genetickou odchylku. Asi po třech týdnech mně poté zavolala koordinátorka, která mi oznámila, že je vše v pořádku a vajíčka mohu darovat. Domluvily jsme se na termínu, kdy jsem měla přijít na kliniku, abych si vyzvedla léky.

Ještě před předáním léků jsem pak absolvovala klasickou gynekologickou prohlídku a ultrazvuk. Nakonec už jsem šla za sestřičkou, která mi vysvětlila, jak se orientovat ve stimulačním protokolu a jak správně léky aplikovat a rovnou jsem dostala i termín odběru vajíček.

Jak jste se u nás cítila?
Upřímně jsme se cítila velmi pěkně, všichni byli moc milí, navíc si u vás v GENNET člověk nepřijde jako v nemocnici. Je to zde takové komfortní, klidné, pohodlné

Jak jste zvládala injekce? Bylo pro Vás píchání injekcí nepříjemné?
Zvládala jsem to bez problémů úplně v pořádku. Jehel se nebojím a píchání injekcí mi nevadí. Sem tam to lehce zaštípalo, zašimralo, ale není to nic hrozného. Pouze jsme se bála, abych jehlu omylem nezlomila, protože jsou hodně tenké.😊

S darováním je potřeba i jistého plánování - během celého procesu je potřeba osobně navštívit kliniku zhruba pětkrát, jak se Vám toto dařilo zorganizovat?
Naštěstí jsou v tomto směru v mé práci chápaví a bylo to ok, nechala jsem si potvrdit propustku a pro nikoho to žádný problém nebyl.

Jak probíhal den odběru vajíček? Jak jste se bezprostředně po odběru cítila?
Vše proběhlo velmi rychle😊 Přijela jsem brzy ráno, asi kolem půl osmé a z recepce mě poslali rovnou na sál, kde si mě vyzvedly sestřičky. Zavedly mě na pokoj, který jsem měla celý pro sebe a převlékla jsem se. Pak za mnou přišel anesteziolog, který se mě doptával na potřebné informace a ještě mi vše do detailu vysvětloval.

Chvilku jsem čekala na pokoji, protože přede mnou byla na odběru ještě jedna pacientka. Pak jsem šla na sál, kde jsem si popovídala se sestřičkami. Před narkózou mi říkaly, ať si představuji, že jsem někde na Bahamách a popíjím drink😊, byl to skvělý přístup a pak jsem usnula.

Po odběru jsem byla lehce unavená – asi kvůli narkóze. Ale paradoxně jsem se moc nevyspala, z narkózy jsem se probrala velmi rychle. Na pokoj za mnou ještě přišla lékařka a ptala se mě, jak se cítím. Sestřička pak ještě kontrolovala, jak chodím, jak se mohu pohybovat a na klinice si mě poté vyzvedl přítel. Cítila jsem sice mírné pobolívání břicha, ale nic hrozného.

Pár dní pod odběru jsem se ještě musela šetřit, v práci jsem netahala těžké věci, chodila jsem pomaleji, nedělala rychlé pohyby. Např. když jsem se ohnula, ještě mě trochu tlačilo břicho, ale během pár dnů se vše dostalo do normálu.

Dva dny po odběru mně pak volala koordinátorka z kliniky, aby zjistila, jak se cítím a jestli je vše v pořádku, což bylo moc milé. Asi po týdnu nebo deseti dnech od odběru jsem dostala menstruaci, a pak už jsem o ničem nevěděla.

Pociťovala jste vlivem hormonální stimulace nějaké vedlejší účinky?
Musím říct, že spíš ne. Akorát jsem byla trochu naměkko. Asi dvakrát se mi stalo, že jsem z ničeho nic začala plakat:-) Před odběrem vajíček už jsem pak měla nafouklé břicho.

Co Vás na darování ne/mile překvapilo? Obávala jste se něčeho v souvislosti s darováním?
Překvapilo mě, že jde vše tak rychle. Ničeho jsem se nebála. Sestřičky i lékaři mě vždycky všechno hezky vysvětlili, vše kompletně dávalo smysl a bylo hezky pochopitelné.

Šla byste do darování znovu?
Ano, vlastně právě začínám nový cyklus darování.

Jak reagovalo Vaše okolí na to, že jste se rozhodla darovat vajíčka?
Setkala jsem se s pozitivními reakcemi, lidé kolem mě mi fandí.

Co byste vzkázala ženám, které o darování užívají. Řekla byste jim: „Jdi do toho.“?
Pokud o tom uvažují, tak ano. Mohou pomoci někomu, kdo nemůže mít vlastní dítě. Je to určitý proces, ale vše se dá hezky zvládnout, není to nic složitého, ani extrémně nepříjemného. Díky pár dnům, které dárkyně procesu darování vajíček věnuje, může být někdo po celý zbytek života šťastný, protože na svět přivede vlastní miminko.