Jak vnímají menstruaci jiné kultury?

Plná protikladů. Tak by se dal charakterizovat obraz a vnímání menstruace po celém světě. Někde je označována za mocnou sílu plnou života a příchod první menstruace je oslavován rituály. Jinde je kolem menstruace stále plno tabu. Jak je na různých místech vnímáno menstruační krvácení? Čtěte dál.

Přístup společnosti k menstruaci v průběhu historie

Dalo by se říct že, máme menstruaci a proto jsme. Kdyby ženy nemenstruovaly, tak by nemohly mít děti. To je jasná věc. Rozmnožování je základní touha, ke které nás nutí příroda, abychom zachovali lidskou rasu. A bylo tomu tak už od pradávna. Možná jste nevěděli, že o menstruaci byla v průběhu času napsána spousta knih, každý má na menstruaci svůj názor a je kolem toho velké dusno.

Historie se na nás ženách celkem vyřádila. Ženy byly brány jako méně hodnotné než muži. Byly idealizovány jen jako manželky a matky. Na rozdíl od můžu byly vnímány jako moc emoční a ovládané fyzickým tělem, což ženy přiblížilo zvířatům a víc k přírodě.

Nic proti náboženství, ale dá se bohužel říct, že kromě sikhismu, tradice Wicca a pohanství, ostatní náboženské směry ženu považují za nečistou a podrobují ji během periody řadě omezení.

Tyto myšlenky mají své kořeny už u řeckých filozofů. Za zmínku stojí Aristoteles, který spojil Platónovu myšlenku o tom, že když muž nedokázal ovládat své emoce, byl reinkarnován jako žena včetně menstruace. O periodě Aristoteles říkal, že je méně čistá než sperma mužů. Dál se v náboženských spisech objevovala přesná řešení, jak s menstruující ženou jednat. Uf.

O menstruaci se zmiňují řecké historické knihy. V knize s názvem Historie přírody od Pliniuse se píše, že menstruační krev je smrtelný jed, který zabíjí hmyz, způsobuje neúrodu, kazí ovoce a otupuje nože.

Jak vnímají menstruaci náboženství?

Například pro Islám je menstruační krev považována za projev nečistoty a za něco nechutného. Ženy by se za menstruaci měly stydět a skrývat ji před zraky ostatních, především před těmi mužskými. Ženy i muži si tento jev vysvětlují jako příčinu prvního lidského selhání a jako následný trest udělený Bohem. Ženy s menstruací mají zákaz dotýkat se Koránu, modlit se během periody, nesmí mít pohlavní styk a ani vstupovat do mešity.

Také Bible má své návody, jak se chovat k ženám s menstruací. Najdeme v ní slova o tom, že je žena během menstruace nečistá. Nikdo se jí nesmí dotknout a když už se jí omylem dotkne, tak je považován až do večera téhož dne za stejně nečistého.

Ani v židovské tradici nevnímají menstruující ženu pozitivně. Považují totiž vše, čeho se žena během své menstruace dotkne, za nečisté.

I Hinduisté se k menstruaci staví odmítavě a štítivě, považují ji za znečišťující. Během periody je ženám zapovězen vstup do chrámu, nesmí se modlit a světe div se – nesmí ani vařit. Hinduisté jdou tak daleko, že ženám s menstruací není dovoleno dotýkat se ostatních a nesmí být v blízkosti své rodiny, protože jsou prostě brány jako nečisté.

Menstruace v jiných kulturách

Celkový obraz menstruace dostal hodně zabrat od různých druhů náboženství, jak už jsme psali. Tradice a zvyky spojené s náboženstvím a s jevy, které si lidé neuměli vysvětlit vědecky, přežívají v některých kulturách dodnes. My si při čtení těchto řádků možná klepeme na čelo, ale pro spoustu žen je to realita.

Pití menstruační krve v Bengálsku

Začneme rovnou pěkně od podlahy. Hlavní tradice bengálských Baulů (to jsou potulní muzikanti, kteří vyznávají višnismus), je požívání menstruační krve jako léku. Oni totiž věří, že tato krev je léčivý pramen plný emoční a duševní aktivity. Krev je považována za mocnou a bohatou tekutinu. Nápoj podle nich zlepšuje paměť, pokožka má po něm zářivý vzhled. Konzumenti jsou pak naplněni štěstím, klidem a láskou.

Papua-Nová Guinea a tamní menstruační rituály.

Menstruační krev je mocnou látkou ve společnostech v horské oblasti Papuy-Nové Guiney. Mocná je kvůli svému potenciálu reprodukce. Bez ní by plodnost zanikla. Konečně něco, co můžeme potvrdit i v naší kultuře. Další rituál, který je spojený s menstruační krví, je tak zvaný rituál obnovy. Menstruační krev od panny byla používána na uklidnění ducha země a nastolení přírodní rovnováhy. Tím chtěli lidé zlepšit plodnost žen, prasat a půdy, plus přinést komunitě blahobyt. Dívka, která svou krev pro tento rituál darovala, pak už nemohla nikdy rodit děti, ale ve společnosti zůstala váženou ženou.

Tím rozhodně nekončíme, protože kolik zemí, tolik pohledů na menstruaci. V Bangladéši berou menstruační krev jako to největší ze všech znečištění. Ženu zavřou po celou dobu periody doma. Nemůže vařit jídlo ani pracovat na rýžových polích. Nesmí spát v posteli se svým partnerem, modlit se a číst Korán. Zase jsme tu toho náboženství. Avšak první dívčí menstruace jsou ve velkém oslavovány.

Nepál pohlíží na všechny dívky jako na bohyně. Všechny mladé dívky jsou pro ně inkarnací bohyně Kali. Jenže tu máme hned ALE, když ženy začnou menstruovat, tak ztrácejí božskou sílu a stávají se obyčejnou lidskou bytostí.

Inuité – Eskimáci měli docela drsný rituál pro dívky. Když dostaly svou první menstruaci, tak byla dívka na jeden rok uzavřena do iglú. Až po roce, který prožila v samotě, mohla jít zpět mezi ostatní.

U australských domorodců se menstruační krev používá k léčení ran a zhmožděnin. V krvi se namočí hadřík, který se pak pokládá na postižená místa. Tato medicína prý hojí zranění rychleji a nezanechává po sobě žádné jizvy.

Kdo měl k ženám v období periody velký respekt? Zkuste hádat. Domorodí indiáni. Když žena menstruovala, nemusela pracovat, odpočívala a plnila pouze rituály.

V Jižní Americe u Indiánů a u obyvatel Yucatánu, kterými jsou Májové a Toltékové, ale také ve starověkém Japonsku se ženy samy dobrovolně v období menstruace izolovaly do chýší (víc o chýších píšeme v dalších odstavcích). Ženy v chýších prováděly rituály, vyměňovaly si zkušenosti a moudrosti. Během této doby převzali muži všechny každodenní práce žen. Dodnes se tyto zvyky udržují v částech Asie, Afriky a Jižní Ameriky.

Tabu kolem menstruace

O původu negativního tabu se vedly velké diskuze. Slavný psychoterapeut Freud tvrdí, že za tím stojí lidský strach z krve. Allan Court zase říká, že tabu kolem menstruace začalo, když lidé viděli, že tato krev špiní. Názor, že menstruace má „toxické, choroboplodné účinky“ vyslovil Clellan Ford. Smutné je, že se tento názor držel ve vědě i ve 20. století.

Na vytváření tabu o menstruaci má vliv náboženství, postavení žen ve společnosti, vyspělost společnosti, země, kde ženy žijí a další.

Například na Bali nesmí ženy během menstruace vstupovat do kuchyně, dělat běžné domácí úkoly, spí odděleně, a to buď ve stanu nebo jen na podlaze. Také musí nosit speciální menstruační šaty a držet je odděleně od ostatního oblečení. A další tabu následují. Ženy mají během periody jíst z jiného nádobí. Nesmí mít sexuální styk. Návštěva chrámu a účast na jakémkoliv rituálu jsou také zapovězeny.

Paradoxně ženy říkají, že porušení tabu nepoškozuje muže, ale jsou to ženy, které se pak cítí zahanbeně. To je naprosto odlišné od našich zvyků, co myslíte?

Jak jsou tabu ospravedlňována?

Menstruační krev je velmi silná a démoni ji mají rádi, proto je nutné ženu ochraňovat a omezovat v pohybu. Protože jinak by ji mohli dostihnout zlí duchové. Pozor, menstruující žena je nebezpečná pro celou komunitu.

Mají tabu kolem menstruace i své výhody?

Ženy se cítí jako raja (královny) díky tomu, že při menstruaci nemusí vařit, pracovat v domácnosti a obsluhovat svého muže. Menstruační tabu také skýtají ženám jistou moc a vliv. Například žena může použít svou menstruační krev k vyvolání duchů a provedení magie lásky na nevěrného nebo nepozorného manžela.

Obchází ženy tato tabu?

Ano, docela je chápeme. Dělají to údajně různými způsoby. Pravidla například neporušují, když se snaží ovlivnit načasování své menstruace tím, že jedí jídlo připravené ze syrové prasečí krve.

Menstruační chýše

Kontroverzní téma. Velmi častý způsob, jak omezit ženy při jejich periodě, který se opakuje napříč kulturami, je jim určit určitý prostor (speciální místnost, menstruační domy, stany či právě chýše).

Zajímavé rozestavění domů ve vesnici má kmen Kwaio na ostrově Malaita. Osada je uspořádána tak, že uprostřed vesnice jsou obytné domy, kde bydlí muži a ženy společně. Nahoře na kopci je posvátný dům mužů, tam ženy nesmějí. Dole pod kopcem je nečisté území, kde je menstruační chýše pouze pro ženy. Na nejvíce nečistém místě je pak chýše pro porod. To nemají tamní ženy úplně nadějné vyhlídky.

Dříve bylo vnímání menstruační chýše spíše negativní. Toto místo bylo popisováno jako dočasný exil, kde se ženy nudily, byly samy a ošklivily si své tělo. Poslední výzkumy ale ukazují, že v komunitách došlo u žen k synchronizaci period. V menstruační chýši tím pádem bylo více žen, které s sebou měly malé děti, přijímaly návštěvy. V chýších také probíhaly různé příjemné aktivity – hra na hudební nástroje, zpěv, vyprávění příběhů, ruční práce, odpočinek, kojení, péče o malé děti. Tím pádem měly menstruační chýše velmi společenskou povahu.

Ještě zajímavost na konec povídání o menstruačních chýších. Žena po přechodu už do chýše nemusela, mohla dokonce vstoupit do chýše určené pro muže. Tam odhalila dosud zapovězená striktně mužská tajemství.

Naše přání pro všechny ženy světa!

Doufejme, že nejen u nás v Evropě, ale i po celém světě, se pohled na menstruaci změní k lepšímu. V tomhle ohledu přináší velkou osvětu sociální sítě. Na svých účtech influencerky o menstruaci otevřeně mluví, ukazují vložky, tampony, menstruační kalíšky a hlavně, že krev je červená. Snad i díky tomu přijde jednou období, kdy dívky a ženy nebudou brát menstruaci jako nedostatek.

Je to i na matkách, aby své dcery učily, že je v pořádku mluvit o křečích během menstruace. Není třeba se stydět za zvuk odlepující se vložky na záchodě nebo když nám vypadne tampon z kabelky.

Držíme nám všem ženám i dívkám po celém světe palce, abychom se cítily ve svých tělech dobře a menstruaci jsme braly jako naši součást.